Jak pochválit podřízené, aby věděli, že to myslíte vážně

Chválí vás šéfová a vy z toto (i přesto) nemáte dobrý pocit? Nezní pochvala nějak takto? 

 „Úkol jsi splnil skvěle, ALE…”

Co ve vás taková pochvala vyvolává? 

a/ Cítíte se potěšení, nebo

b/ očekáváte ještě nějaký nepříjemný dovětek? 

Většina z nás bude asi čekat drobnou připomínku, výtku, či dokonce kritiku.

Něco jako:

„…ale příště se zaměř více na detaily.“

„…ale zabralo ti to více času, než jsme očekávali.“

„…ale měl jsi se více poradit se svým týmem.“

Takové nevinné poznámky mohou znít podřízeným v hlavě celé měsíce. 

2. Když šéfová neví, jak na to 

Nezlobte se na svojí šéfovou. Chtěla vás pochválit a přitom netuší, že si hraje s ohněm. Neví totiž, jak funguje slovíčko ALE. 

Netuší, že ALE maže (nebo velmi tlumí) vše, co mu předchází. A naopak vyzdvihne větu, která mu následuje. Promítne ji hezky na plátno vaší mysli v plných barvách. 

Věřím, že vás chtěla pochválit a pouze „připomenout”, co je potřeba příště vylepšit. Takové hezké manažerské povzbuzení. Že?

Nemá ani páru o tom, že její věty díky ALE získaly totálně jiný význam. Neví, že její věty ve skutečnosti vnímáte takto:

„Úkol jsi splnil skvěle, ale příště se zaměř více na detaily!”

„Úkol jsi splnil skvěle, ale zabral ti více času, než jsme očekávali!”

„Úkol jsi splnil skvěle, ale měl jsi se více poradit se svým týmem!” 

Pochvala se téměř vytratila a kritika ovládne celý prostor. Po odchodu šéfové z kanceláře máte takový podivný pocit na jazyku. V hlavě vám trčí pouze její kritika. 

A co pochvala, se kterou nakráčela šéfová tak optimisticky do vaší kanceláře? Je pryč!

3. Rodiče nemohou za všechno, ale…

Možná stáli na začátku vaší citlivosti na toto slovíčko. Vzpomínáte si na jejich pochvaly typu:  

- „Pokoj sis uklidil výborně, ale zapomněl jsi na skříň.“

- „Domácí úkol jsi udělal skvěle, ale příště nečekej až na poslední chvíli.“

 - „Moc hezky jsi to nakreslil, ale příště použij prosím papír, který je určený k malování.“

Možná si vzpomenete na pocit permanentní nedostatečnosti, který takové věty umí vyvolat. Pořád nebylo nic podle JEJICH představ. Já mám některé jejich věty v paměti dodnes. Po 50 letech!

A stejně tak, jako vaše šéfová, měli možná dobrou snahu vás pochválit. Jenom to neuměli. Nikdo jim to nevysvětlil. 

Když si po sobě čtu tyto řádky, říkám si, jaký komentář by k tomu asi měl můj syn?  

4. Jak pochválit podřízené, aby věděli, že to myslíte vážně

Řekněte jim jenom pochvalu. Nic víc!!! 

Je to jednoduché. Zvedněte telefon a řekněte například: „Marie, to byl skvělý výkon! To se ti povedlo!”

A zavěste. Už nic jiného neříkejte. Neprobírejte žádná další témata. Ta si nechte na jindy. Na jiný rozhovor. Tento je jenom „pochvalný”. 

Chcete to vyzkoušet? 

Tak to udělejte ještě dnes. Dokud to máte v hlavě čerstvé. Své zkušenosti mi pak můžete nechat v komentářích. 

A co děti? 

Zkuste to s nimi také. Pochvalte je a svojí kritiku (na cokoliv) protentokrát spolkněte.