Přepadla vás puberta dítěte a jste zaskočeni? Zdá se, že se vám doma objevil „cizinec“, mluvící jazykem, kterému nerozumíte?

Pokud ano, mám pro vás návod, jak si s dětmi porozumět, nezbláznit se a získat nadhled hodný tibetského mnicha.

Nedávno jsem se setkal v kavárně se svojí klientkou, která je v podobné situaci. Své dojmy na mě vychrlila ještě, než dosedla na židli. Byla toho plná a vypadala, jako by právě přežila nájezd Tatarů.

Její dítě vstoupilo úspěšně do puberty a změnilo svou motivaci. Z Externí, kdy poslouchá rodiče, na Interní, kdy poslouchá výhradně sebe.

Nechala se tím překvapit, nezměnila komunikační styl a…

…narazila.

1. Když se dětem splaší hormony

Když na mě vychrlila své dojmy ze zdivočilé dcery, zeptala se: „Jak je to možné? Taková hodná holka to byla. Vůbec nevím, jak s ní mám mluvit”.

Nejsem žádný expert na výchovu dětí. Vím ale, že děti jsou ve svém životě minimálně 2x extrémně Interní. Poprvé někdy mezi 2 a 5 rokem, kdy svojí komunikaci opírají zejména o slůvko NE. Odborníci tomu dali hezkou nálepku: období vzdoru.

Volné pokračování pak přijde v pubertě. Děti jsou větší, nicméně princip je podobný. Chtějí si o všem rozhodovat sami, na všechno mají svůj vlastní názor a ostatní je nezajímají.

Jednoduše, jsou INTERNÍ.

To znamená, že se rozhodují na základě svého pocitu a náhledu na věc. Je jim jedno, co si myslí jejich okolí. Z vysoka pečou na své nejbližší, zejména na rodiče. Jejich názor pro ně ztratil svůj přirozený motivační potenciál.

Všechno si chtějí udělat po svém. Jinými slovy, motivaci nacházejí v sobě a ne ve svém okolí.

A přesně tam je také potřeba hledat nový návod na komunikaci s nimi.

2. Dejte jim šanci na vlastní rohodnutí

Frustrovanou klientku jsem požádal o příklad rozhovoru s její dcerou.

Na chvíli se odmlčela a pak pronesla: „Potřebovala bych, abys mi pomohla s nádobím. Uděláš to za 5 minut?”

Bylo to jasné. V prosbě, byť dobře myšlené, nebyla pro dítě žádná volba. Buď poslechne a nebo bude průšvih. A pubertou napájený odpor jí žene do druhé varianty. Vědomě a se vší vervou.

Nabídl jsem jí jiný přístup. „Dej dceři šanci na její vlastní volbu. Ať si vybere sama. Řekni jí například:

- Chceš mi pomoci s nádobím teď nebo až se vrátíme z výletu?

- Potřebovala bych, abys mi pomohla s nádobím. Pomůžeš mi teď, nebo až po filmu?

Dítě má na výběr, kdy může s nádobím pomoci. Nemá tak silný pocit nátlaku a je větší šance, že ti vyhoví.”

3. Kdo je viníkem?

Tajemné metaprogramy. To jsou specifické filtry, které nevědomky používáme při interakcích s okolním světem. Mění a utvářejí to, co si z něj pouštíme dovnitř do hlavy a do těla. Přizpůsobují také to, co jde z nás ven, jak komunikujeme se světem a jak se k němu chováme.

Jedním z nich je metaprogram Externí a Interní.

Lidé v externím modu rádi slyší jiné názory, vnější pokyny a zpětnou vazbu od ostatních lidí. Jsou pro ně motivací a často se podle nich řídí. To je mod, ve kterém jsou naše děti poměrně dlouho. Věří rodičům a jejich názor je pro ně směroplatný.

To se však změní, když přejdou do puberty a najedou na Interní mod. Pohoda domova je ta tam.

Lidé v interním modu získávají motivaci zevnitř sebe sama. Rozhodují se sami podle svých standardů a vlastních kritérií. Mají vlastní motivaci a jdou svou vlastní cestou.

Což mnohé rodiče rozhodí. Možná to znáte sami.

4. Návod, jak mluvit s puberťáky, aby to fungovalo

Použijte jazyk, kterému rozumí - jazyk nabídek.

Každý rozumí tomu, že s cizincem je dobré mluvit jeho rodným jazykem. S Italem italsky, s Francouzem francouzsky a s Rusem rusky. Proč tedy nerespektujeme jazykovou výbavu svých dětí? Když jsou interní, rozumí jazyku nabídek. Tečka. Když jsou externí budou lépe vnímat jazyk příkazů.

Možná jste si toho nevšimli, ale jako rodiče občas používáme věty jako:

- Udělej si úkoly!,

- Ukliď si ten bordel!,

- Dojdi nakoupit!,

- Pojď mi pomoct!,

- Udělej to a nemel!

To je jazyk příkazů, kterému vyhoví dítě v Externím modu. Které poslouchá a (zatím) nezpochybňuje autoritu rodiče.

Zkuste ale takto mluvit na své dítě, které právě přešlo „na druhou stranu”, do Interního modu. Dráždíte je na nejvyšší míru a ani to netušíte. Pro něj je dobré použít jazyk nabídek.

5. Trénujte, abyste nebyli zaskočeni

Tady máte návod, jak vytvořit jazyk nabídek a uspět u svých pubošů.

1. Příklad

Jazyk příkazů: „Musíš si udělat úkoly hned po škole!"

Jazyk nabídek: „Kdy myslíš, že by bylo lepší udělat si úkoly? Hned po škole, nebo si dát pauzu a začít na nich až po večeři? Co ti vyhovujevíce?"

2. Příklad

Jazyk příkazů: „Večer už nesmíš být na telefonu!"

Jazyk nabídek: „Co myslíš, je lepší vypnout telefon teď, nebo jej vypnout až hodinu před spaním, aby ses lépe vyspala? Která z těchto možností se ti zdá být lepším řešením pro tebe?"

3. Příklad

Jazyk příkazů: „Už bys měla jít spát, je pozdě!"

Jazyk nabídek: „Myslíš, že by bylo lepší jít spát nyní, abys byla zítra čerstvá, nebo si chceš ještě chvíli ponechat na relaxaci a jít spát o něco později? Jakou si zvolíš dobu?"

4. Příklad

Jazyk příkazů: „Musíš si uklidit pokoj teď!"

Jazyk nabídek: "Myslím, že by bylo fajn mít pokoj trochu uklizenější. Kdy si myslíš, že bys na to měla čas? Dnes večer nebo raději až zítra?"

5. Příklad

Jazyk příkazů: „Nehraj pořád ty hry!"

Jazyk nabídek: „Co si myslíš, bylo by dobré udělat si přestávku od her dopoledne, nebo až večer? Jakou možnost si vybereš?"

Pokud budete trénovat, nebudete zaskočení svými dětmi, jako moje klientka.

„Neříkej mi, co mám dělat!": Umění motivovat puberťáka bez příkazů